Taky čtete časopisy většinou odzadu? Lepší se v nich listuje, žejo.
Tahle chlapská kapela zakončila OpenAir koncert na trávníku vedle kostela na Karlíně.
Zpívali svými mužnými hlasy moravské lidové písně, ale taky evrgríny jako
„... život je jen ... náhoda ... jednou jsi dole jednou nahoře ...“
Někteří lidé se tvářili jako diváci, někteří dokonce jako prodavači ve stánku s desítkami různých brumlí ze všech možných
koutů světa, ale chvílemi se měnili na hudebníky a zpěváky a myslím, že toho nikdo z nás nelitoval.
Chris Amrhein ... tenhle usměvavý chlapík v oranžovém tričku na každém kroku vyzařuje takovou pohodu a lásku,
jakoby léčil naše uspěchané duše napotkání. Vlastně je to on, kdo mě na alikvótní festival Pražské Znění přilákal svou přítomností.
A co teprve, když začne zpívat ...
Ale když už jsem tam byl, chtěl jsem nejen poslouchat, ale taky se něco pro život naučit ... všechny workshopy techniky alikvótního zpívání
pro začátečníky byly beznadějně obsazené, tak jsme s malým Ondrou zvolili kurz bubnování s německou lektorkou Marikou Falk.
No a jsme na začátku. Úvodem se sluší poděkovat lidem, kteří se s chutí a nadšením pustili do tak těžké práce jakou bez diskuze
příprava čtyřdenního festivalu je. Pokud chcete za tak málo peněz tolik krásné muziky, rozhodně si nenechte ujít příští ročník
alikvótního festivalu Pražské znění.
Hmmmmmmmmmm ... děkujeme.
jiná akce
Ti, co něco umí:
