Výstup na Králický Sněžník

Sněžník jsme přežili. Sněhu jsme si užili.

V půl šestý přijíždí Pepino, Carminka s Kubim ... a okolo půl osmý i Chozinka a Petr. Už je lehce tma ... tak si jdem zakytarkovat do altánku k ohýnku ... mno ... pokračování ví jen ti, co nešli spát ... ale zábava byla, to jo :-) Ránko v sobotu nás holky budí Pirátek čajíčkem ... moc lepších věcí, než se probudit a mít hotový kafe a čaj není ... Pirátek je zubr :-) Po snídani na terase ... svítí sluníčko jako blázen ... se vypravujem na pochod ... Pepino dělá fory, tak jdem ve složení Jituška, Vlaďka ... nebo Růženka?, Jirka, David ... nebo Davídka? ... a já Káča-Žirafa ... Kubísek nás veze do Stříbrnice

... a hurá na kopec ... téměř pět kilometrů jdeme sněhem ...

hm ... no ... a Sněžník nikde ... Jituška nabrala tempo a je o pár metrů před námi ... začíná pršet a u jedné tabule se schováváme ... a tvoříme hejno tučňáků ... bo tam je přeci o 3 stupně víc :-) Já jdu kupodivu jenom v tričku s krátkým rukávem ... nojo ... zima je to jo :-) A mokro taky ... cestou s ejeste schováváme pod par stromu a pojídáme orgasmy a šuky ... bo kdo nejí šuk s námi, ji ho proti nám :o) ... Konečně pramen Moravy

a turistická značka ... Snežník 0,5 kilometru ... hurá ... sníh s eomezil na minimum ... a my musíme makat bo za námi se žene stádo slonů ... teda další organizovaná skupinka asi 20 turistů ... a my se přeci nenecháme dohnat že jo ... funíme funíme ... a huráá ... už vidíme Jitušku ... která měla to štěstí a pobývala na hoře nahoře dokonce i chvilku sama, což se nám ostatním nezdařilo, je tu jak na Václaváku ... Pořizujem hromadné foto ...

je to napínavé, bo Jiříček má plnou kartu na digi ... nojo ... ale všechno vyšlo ... ještě ze byly pořízeny ty fotky dvě ... Jiříček posléze omylem jednu maže ... a zopakovat výstup kvůli fotce by bylo značně namáhavé :-) Na polské straně Sněžníku si dáváme zaslouženou svačinku, sestávajicí se z chlebů namazaných u snídaně mňam ... a z jablíček a zase šuko-orgasmu ... napít ... a jdem ... před sebou máme ješte tak 20 kilásků ... cestou z kopce ... nás lehce přepadává bouřka ... a prší ... ale Jitčiným ... hrdelním hlasem byla bouřka zastrašena ... Ještě se stavíme u bezpohlavního slona

... což je symbol nějaké snežníkovské organizace ... a fotíme se ... a teď už opravdu jdem ... Po cestě odbočujem po žlutý k chatě horský služby ... aaaaa ... tu nám začíná lejt, tak se schováváme ... a Jitka s Jirkou hrajou na hrací misku ... a je to taky zubr ... a taky se fotíme :-) Nojo přestává pršet a my jdem po žlutý lesem ... kde ztrácíme cestu i značku ale Jety převlečenej za horskou službu se sněžnicema nás navádí zpátky ... a my jdem asi 4 kiláky naprosto nakřivo svahem ... kde je metr sněhu a spousta kaveren ... ještě jdem asi okolo dvou chat a dokonce kolem tabulí naučných stezek ... zase sníh ... a bublání divoce vyhlížející Moravy ... konečně scházíme do údolí kde je sníh ale aspoň rovnej ... a dokonce světe div se ... je tu i silnice která přecházi časem v asfalt ...

konec sněhového utrpení s emusí vyfotit ... a my pokračujem do vesničky ... Dolní Morava? Čert ví ... je tu lyžařské centrum ... ale sezóna skončila ... a ani jedna hospoda není otevřená ... jenom kiosek ... a kupujem pohledy ... hm ... a já je někde potratila ... tak příště :-) Odtud jdem po modrý kupodivu do kopce ... ale po asfaltu únava je znát ... ale se sněhem by bylo hůř ... nahoře ... odbočujem po červený až do Heřmanic ... a navigační systém členů skupinky nás dokonce dovádí až před náš růžový baráček ... Lidí přibylo ... o Bobra a Carmína ... společnost si užívá na terasce ... a my jdeme vařit zase mňamku br.kaši se zeleninkou ... Docela úspěšně se mi daří odrážet útoky masožroutů ... který mají praštěný poznámky ;o) je to zase mňam a pak si v kuchyni vařime čajíčky ... a odpočíváme ... a je tu zase supr večer ... sem tam nějaká písnička ... a hra, jídlo syrečky, utopence ... sušenky ... a přijíždí Hanička až Opavy, ... Michal, Jirka ... a ještě jedna slečna v pruhovaným svetru :-) Během večera se společnost dělí ... někdo u ohně, někdo na terase a my v kuchyni ... asi je to tak lepší :-) ... Postupně odpadávají ... a já si kecám s Jiříčkem do tří do rána ... kdy proběhla záchrana Martina ... mno ... a hup na kutě ... V osum nás zase budí Pirátek s plnou konví mňam ovocnýho čajíčku ... a snídáme tentokrát v obýváku ... a nugetky jsou mňam :-) Pakujem ... balíme ... sbíráme krámy ... a loučíme se ... Jedem do kláštera, který je na kopci nad Králíkama ... ale čert ví, jak se to jmenuje ... je tam hezky ... a dokonce mají i turo-známky ... a pohledy :-) Ještě jukáme ... dalekočumem po kravách ... a po krajině ....a jukáme na hřbitov ... a pokračujem v cestě ... V Žamberku se stavujeme na pizzu a na těstoviny ... a jedem ku Praze ... Na Čerňáku se loučíme ... asi ve čtyři ... nojo byl to zubr víkend ... Tímto děkuji organizátorovi ... POVEDLO SE!!! :o)

(Kačka)

---------------- okénko :o)) ----------------

Ráno jsme byli jako rybičky a pulci a jedna dobrá duše nás odvezla a pod Sněžník. No a pak to začalo. Sněhem i nesněhem jsme se neodvratně blížili k našemu vysněnému cíli. Někteří rychleji a někteří pomaleji. Občas nás překvapil déšť, ale díky poznatku, že v tučňáčím hejnu je o 3 stupně Celsia tepleji jsme všechno úspěšně přestáli. Nahoře jsme udělali vrcholové foto a cestou zpět potkali slona, se kterým jsme se nemohli nevyfotit. Pak jsme šli cestou necestou zpátky do údolí. I když pojem šli není úplně přesný. Někteří jedinci to pojali jako sjezdové lyžování, někteří jako bojovou hru a ten zbytek soutěžil o to, kdo se propadne do hlubší kaverny. Pak jsme ale potkali dobrého skřítka se sněžnicemi a ten nás nasměroval ze zeleného pekla ven. To už jsme ale měli všichni navzlínáno až ke kolenům. Pak už to šlo skoro jenom z kopce. Po svahu, lavinovým údolím, pak po zasněženém potoce a nakonec po asfaltce. Pak nás překvapil kopec zákeřňák, který se před námi z ničeho nic objevil a vycucl z nás poslední zbytky sil. Pak jsme potkali ještě ptáčka kaputka a už jsme byli doma. Čekala nás další bašta, teplá sprcha a čajový dýchánek se zpěvy a tóny. V neděli když jsme se rozkoukali, tak jsme zjistili, že nás nohy bolet nepřestaly a tak jsme se je rozhodli moc nezatěžovat a zvolili si jako zábavu dobírání si nešťastníka s indiánským jménem: "Ten, který se poblil". Jemu to ale naštěstí pořád nedocházelo, takže nám tato ušlechtilá zábava vydržela poměrně dlouho. Pak bylo už jen balení a cesta směrem ku Praze. Cestou jsem se stavili podívat se a zazpívat si do kláštera a ještě na výbornou pizzu. Nakonec každý obdržel za statečnost samolepky a každý jel v jinou stranu.

(David)

(zase Vlaďka)

Vysvětlivky:

Pokud se stane, že posledn ípísmenko ve slově přeskoč ímezeru a stan es eprvní mpísmenke mslov anásledujícího, pa kvězte, že prot igust užádn ýdišputát.

tásp es ád i očapně

Soustava původně telekomunikačních družic Iridium se vyznačuje tím, že její skoro stovka satelitů má velké, vysoce odrazivé panely, které pouštějí na Zemi prasátka od Sluníčka. Kdy zrovna Vám padne takové prasátko do oka se můžete dozvědět na www.heavens-above.com třeba i týden dopředu.

Je-ji někdo nebo něco zubr, pak je to zároveň supr. A naopak.

Orgasmus může mít příchuť kokosovou, banánovou, meruňkovou, jablečnou, jahodovou, brusinkovou, a může být máčen v čokoládě nebo jogurtové polevě. Podobně jako každá müsli-bára.

Tohokterýsepoblil pozvala Tacoukládáopicedostabilizovanépolohy.

Ten kláštěr nad městem Králíky se jmenuje Hedeč a je tam opravdu hezky. Je vidět už z velké dálky a zpět. Upozornil amě na něj Carmína.

A co by to bylo za akci na didgeridoo.webpark.cz kdyby se nehrálo aspoň na papírovou trubici, nedělalo se celou cestu PrŤ (přefuk s nádechem nasucho) a nepřivezl se klacek materiálu.

Děkuji všem, kdo si umí hrát a nezlobí.

(já)